Češi v zahraničí:
Karel Reisz

Díky prozíravosti rodičů utekl z Československa těsně před vypuknutím 2. světové války – byl jedním z tzv. Wintonových dětí. V Anglii se brzy dostal k psaní filmových kritik a ve spolupráci s Lindsayem Andersonem spoluzaložil dokumentární hnutí Free Cinema. Svým filmem V sobotu večer, v neděli ráno na sebe výrazně upozornil na poli hraného filmu a tzv. britské nové vlny. Posléze se mu díky filmům Gambler a Psí vojáci podařilo prosadit také v Hollywoodu. Za jeho vrcholný film je historiky označován snímek Francouzova milenka s Meryl Streepovou a Jeremym Ironsem v hlavních rolích. Po dobu celé své kariéry se k československému původu hrdě hlásil a snažil se do vlasti vracet alespoň jako host filmových přehlídek, přestože natrvalo se již usadil v Británii. To byl Karel Reisz – Čech v zahraničí.

Sekci přibližujeme také rozhovorem s dramaturgem Janem Jendřejkem.

Karel Reisz se narodil 21. července 1926 v tehdější Moravské Ostravě do židovské rodiny. Právě pro jeho původ rodiče v roce 1938 posílají dvanáctiletého Karla do Velké Británie. Reisz se stal jedním z dětí zachráněných sirem Nicholasem Wintonem. Byl to velmi prozíravý tah, protože otec i matka později zahynuli v koncentračním táboře.

Po válce se Reisz rozhodl zůstat v Británii a pokračovat ve studiu přírodních věd se specializací na chemii na Cambridge. Na univerzitě organizoval filmový klub a začal psát i filmové kritiky. Díky tomu se seznámil s Lindsayem Andersonem a přispíval do jeho časopisu Sequence. Pro British Film Institute napsal s Gavinem Millarem uznávanou knihu o střihu ve filmu (The Technique of Film Editing – Umění filmové skladby – skripta FAMU 1972) a svými recenzemi přispíval také do časopisu Sight and Sound.

V padesátých letech se stal jedním z hlavních představitelů dokumentárního filmového hnutí Free Cinema, z něhož posléze vykrystalizovala Britská nová vlna. Hybnou sílu obého představovala sociální revoluce, kterou započal v roce 1945 nástup nové britské labouristické vlády. Karel Reisz na sebe upozornil dokumenty Maminka to nedovolí (Momma Don’t Allow, 1955) a My jsme hoši z Lambethu (We Are the Lambeth Boys, 1959), jež zachycují život dělnické mládeže.

Jeho první celovečerní snímek V sobotu večer, v neděli ráno nejenže vyhrál tři národní ceny BAFTA, ale také objevil nového oblíbence britských diváků – herce Alberta Finneyho. Finney si spolupráci s Reiszem pochvaloval, a tak nebylo divu, že spolu plánovali i další projekty. Realizován byl až remake filmu Noc musí padnout, který ovšem kritiky ani diváky tolik neoslovil, neboť oblíbený „hezoun“ Finney byl obsazen do role psychopatického vraha.

Reisz ve svých filmech velmi rád zkoumal vnitřní svět ústředních postav, jejich rozpolcenost či chcete-li vyšinutost, což se v nejbláznivější formě projevilo ve snímku Morgan – případ zralý k léčení. Hlavní hrdina v podání Davida Warnera již nesnese tlak na svou osobu a v kritických chvílích se ukrývá do kostýmu gorily.

Ač stále na britské půdě, tak už za hollywoodské peníze vzniká první Reiszův životopisný snímek Isadora, mapující v nechronologickém ději život a dílo průlomové americké tanečnice Isadory Duncanové, jejíž evropská vystoupení proběhla nejen ve Francii, ale také v Rusku. Neúspěch velkého tématu uvrhl Reisze do hluboké skepse, a proto svůj další film Gambler realizoval až po dlouhých šesti letech přímo v Hollywoodu. Zaměřil se v něm na studii patologického hráče – vysokoškolského profesora, pro něhož hra mnohdy představuje jediný způsob, jak přežít den – v podání výjimečného Jamese Caana.

Dopady vietnamské války na osudy, a především povahy protagonistů mapuje snímek Psí vojáci, v němž se Nick Nolte snaží pomoci svému kamarádovi a jeho ženě propašovat balík drog do Ameriky. Adaptace ceněného románu Roberta Stonea (vydaného u nás pod názvem Žoldáci) byla poměrně vysoce hodnocena, i když se nejednalo o výrazný kasovní trhák.

Kritiky i diváky nejlépe přijatým filmem v kariéře Karla Reisze se stalo drama Francouzova milenka (dle stejnojmenného románu Johna Fowlese) s Meryl Streepovou a začínajícím Jeremym Ironsem v hlavních rolích. Reisz zde dosáhl vrcholu svého dlouholetého snažení o vykreslení psychologie ústředních postav svých děl – ke kýženému výsledku mu pomohlo rozdělení vyprávění do dvou linií.

Ve snímku Sladké sny se vrací k žánru životopisného filmu. Převážně v Americe známá countryová zpěvačka Patsy Clineová (Virginia Patterson Hensley) v podání Jessicy Langeové, je protagonistkou epizodicky vyprávěného filmu, v němž se Reisz snaží odkrývat nejen vzestup její pěvecké kariéry a nelehký vztah s životním partnerem (v podání Eda Harrise), ale také život a lidské osudy na americkém venkově či maloměstě.

Svůj poslední celovečerní film natočil Reisz v roce 1990 v hlavní roli s Nickem Noltem. Snímek Každý vyhrává (Everybody Wins, 1990) byl nepříliš úspěšnou detektivkou, jež propadla jak u diváků, tak u kritiky. Zklamaný Reisz se raději stáhl do divadelního „ústraní“ a k natáčení filmů se již nikdy nevrátil. Za svou více než čtyřicetiletou kariéru filmového režiséra natočil pouhých devět celovečerních filmů, přesto se stal významným představitelem britského i amerického filmu a zároveň (možná s výjimkou Miloše Formana) nejznámějším a nejoceňovanějším českým režisérem v zahraničí. Karel Reisz zemřel v roce 2002 ve věku 76 let v Londýně.

Jan Jendřejek