Filmografie Spolkové republiky Německo z posledních tří dekád 20. století bývá v povědomí filmových nadšenců vymezena na jedné straně kanonickými jmény nového německého filmu a na straně druhé lascivními atrakcemi erotických snímků. Mezi těmito póly ovšem tamní produkce skýtá nečekaně pestré pole, kde působili tvůrci radikálně kontrastující s tvorbou festivaly vyzdvihovaných velikánů a hrdě využívající elementy populárních a brakových žánrů. Letošní půlnoční sekce nabídne počtem sice skromnou, ale stylově velmi pestrou sondu do pohříchu přehlížených hlubin německého filmu, sahající od radikálního undergroundu či campového trashe přes exploataci a televizní produkci až po akční holomajzny v céčkovém i áčkovém pojetí. Dramaturgy sekce jsou Jiří Flígl a Mojmír Sedláček.
Mojmíre, letos poprvé budete na Letní filmové škole v pozici dramaturga. Na sekci Půlnoční delikatesy: Peklo pod Berlínem spolupracujete s Jirkou Flíglem. Jak probíhal výběr letošního tématu? Panovala ve vaší dvojici shoda?
V původním návrhu jsme uvažovali ještě o zcela jiném tématu, které by spoustu diváků rozhodně překvapilo, ale nakonec jsme se rozhodli být na odvážlivce směřující o půlnoci do kina hodní – a tak jim nabízíme směs nihilistických krváků, obscénních výjevů, nekontrolovatelných erupcí násilí a Rogera Moorea. Takže se jedná o vcelku klasický půlnoční výběr – při své dramaturgické premiéře jsem se snažil především Jirkovi koukat přes rameno, jak je možné se ponořit do několika dekád pochybného braku a vynořit se alespoň se zbytky zdravého rozumu. Uklidnilo mě zjištění, že to možné opravdu není.
V rámci organizačního týmu panují velká očekávání ohledně filmu Kondom hrůzy. Honza Jílek na tiskové konferenci dokonce oznámil, že čeká takový zájem, že bude muset proběhnout několik repríz. Myslíte, že právě tohle je film, který bychom si na Filmovce neměli nechat ujít a že naše očekávání jsou oprávněná? Jakou jinou půlnoční delikatesu byste doporučil?
Kondom hrůzy určitě patří mezi ty kousky z našeho výběru, které stírají hranice žánru i tradičně dobrého vkusu. Tenhle nadčasový film je stejnou měrou urážlivý jako emancipační a my jsme docela zvědavi, jak některá jeho (ehm) specifika diváci přijmou. Podobné obavy (či spíše těšení) u mě panují i v souvislosti s projekcí Teroru 2000, bizarně ustřeleného mixu všeho špatného od zlobivého dítěte německé kinematografie Christopha Schlingensiefa. Tady bude divácká otrlost otestována na samou hranici lidských možností…
Půlnoční delikatesy jsou velmi specifickou sekcí. Můžeme se letos těšit na nějaká překvapení? Chystá se k některému filmu třeba simultánní překlad?
Zatím jsme se s Jirkou neshodli, jak velké míře obskurnosti dáme během úvodů k filmům prostor, ale nebál bych se říct, že náš výběr je dostatečně rozmanitý, aby si jím šlo pokazit každý filmovkový večer. Dá se to ale považovat za překvapení?
Jirko, chcete něco dodat?
Padawan Mojmír sice absolvoval mnohé hodiny v kalných vodách německé produkce. Ale zjevně bude potřebovat ještě na chvíli pod hladinu, když pouští z úst formulace o kažení si večerů na Filmovce. Je vidno, že zdaleka ještě nedospěl k vyrovnanosti vkusu, jaká je vlastní plnohodnotným návštěvníkům LFŠ. Ti totiž naopak oceňují pestrost programu a nadšeně přijímají nejen ambiciózní art i slovutné klasiky, ale také nejzhůvěřilejší trash. Hlavním překvapením letošní půlnoční sekce pak zůstávají samotné filmy, protože doposud unikaly pozornosti českých diváků – alespoň soudě podle mizivého množství hodnocení na domácích filmových databázích. Většinu z nich uvedeme v původním znění, respektive všechny, kromě jednoho 😉