Pixely podle Sheridana nemají hloubku, lidé digitálnímu obrazu nevěří
„V klasickém filmu je korelace mezi tlukotem srdce a rytmem políček na filmu, mezi pixely a tlukotem srdce žádná není, je to jenom povrch – nemá to hloubku. Když to nemá hloubku, tak tomu nevěříte. Digitál je pro Marvel, nebo něco, co je povrchní,“ řekl plnému Respekt stanu během své Lekce filmu irský režisér Jim Sheridan. Mluvil ale i o hercích, polibcích na plátně nebo o rodině (vlastní i filmové).
Autor snímků jako Moje levá noha, Boxer nebo Ve jménu otce se snažil divákům nejprve přiblížit, jak se nejen jako režisér, ale i jako scénárista a producent pokouší dívat na svět a přenášet ho na filmové plátno. „Snažím se vytvořit rentgenový snímek mých pocitů a dát to na obrazovku. Když píšu film a ve scéně je třeba pes, tak vidím můj obličej na tom psovi, je to zkrátka jiný způsob toho, jak jste do procesu zahrnuti. Snažím se představit si, že jsem na místě těch postav,“ uvedl.
Irský režisér v debatě zmínil, že v současnosti píše příběh o sobě. „Mluvit o osobních věcech mi nevadí, nemám úplně pevně nastavené hranice,“ přiznal Sheridan. V souvislosti s autobiografickými díly zmínil moderátor diskuze Pavel Sladký i Sheridanův film In America, který spolu s ním napsaly jeho dvě dcery. „Moje žena byla velmi moudrá a řekla mi, že nemůžu dělat film o sobě, protože už tak jsem dost sebestředný a narcistický. Řekla mi, ať nechám děti, aby mi ukázaly jejich verzi mě,“ řekl Sheridan.
Známý Ir, který si včera na Filmovce převzal výroční cenu Asociace českých filmových klubů, ke také vysvětlil, co je podle něj jedna z největších chyb ve filmech. „Líbací scéna musí být ve filmu vždycky až poslední, spletení mužské a ženské energie v tom gestu, v tom polibku, je konec, to už nemůžete nijak překonat,“ uvedl Sheridan.
Návštěvníci Letní filmové školy mají možnost navštívit ještě dva režisérovy filmy – v pondělí večer snímek Ve jménu otce a v úterý nejnovější Sheridanův film Tajný deník. Po promítnutí obou filmů vystoupí v sále i on sám.
Lucie Špetová
foto: Magdaléna Šmídová