Skip to main content

Režisér uznávaný coby zásadní osobnost japonské kinematografie 80. a první poloviny 90. let svými filmy propojoval sféry artu a popu. Několik z nich se stalo kasovními trháky i generačními kulty a odstartovaly hvězdné kariéry svých představitelů. Což nebylo v rozporu s tím, že stylově měly blíže k avantgardě než k dobovému střednímu proudu, a přímo inspirovaly nastupující generaci osobitých filmařů v čele s Šindžim Aojamou a Kijošim Kurosawou. Sómai proslul enormně dlouhými záběry pojatými jako složité kamerové jízdy, které fascinují svou důmyslnou prací s pohybem kamery, několika plány akce i postupnou proměnou velikosti záběru. Čtveřice vybraných snímků představí páteř Sómaiovy žánrově pestré filmografie, kterou tvoří filmy o dospívání. Sekci Neznámý vojín: Šindži Sómai představuje dramaturg Jiří Flígl.

Proč letos v sekci Neznámý vojín padla volba právě na Šindžiho Sómaie?

Na takto položenou otázku by asi měla odpovídat šéfka programu Iva Hejlíčková, která ze zaslaných návrhů nakonec dala zelenou právě Sómaiovi. Zadání znělo, že by chtěla tuto sekci letos věnovat nějaké tvůrčí osobnosti z Asie. Ačkoli doufám, že i na další navrhované tvůrce výhledově dojde (obzvláště pak na hongkongskou producentku Monu Fong Yat-Wah), mám ohromnou radost, že volba padla právě na Sómaie. Nejen v českém prostředí, ale i za hranicemi Japonska splňuje škatulku „neprávem neznámého“ režiséra. Přitom sehrál významnou roli pro formování stylu filmařů nastupujících po něm, ale také vytvořil několik snímků, které se staly generačními kulty a platí za milníky japonské kinematografie 80. a 90. let.

Jak bys charakterizoval Sómaiovu tvorbu? Čím může zaujmout českého diváka?

Jeden ze tří hlavních důvodů, proč si Sómai zaslouží pozornost, spočívá v tom, že dokládá nefunkčnost polarizování kultury na vysoké a nízké či populární a pro náročného diváka. Nejznámější z jeho filmů, Dívčí školní uniforma a samopal (1981) je biják pro náctileté dívky, v němž hraje největší teen idol tehdejší doby a který se stal masivním kasovním hitem. Přitom Sómai vyprávění o středoškolačce, která se za absurdních okolností stane šéfkou gangu jakuzy, pojal jako hravě sebereflexivní, divoce expresivní a současně hluboce empatické dílo s radikálně avantgardním stylem, kde plně zúročil své charakteristické dlouhé záběry. Čímž se dostáváme k oněm dvěma dalším důvodům. Sómai většinou koncipoval celé scény jako jednozáběrové jízdy, které obzvláště na velkém plátně berou dech svými estetickými kvalitami i samotnou důmyslností a náročností svého provedení. Díky pečlivě nazkoušenému pohybu kamery a strukturování mizanscény i herecké akce v ní se tak v rámci jednoho záběru často několikrát mění jeho velikost i role jednotlivých plánů. Jak ale ukazuje Sómaův vrcholný film Stěhování (1993) uvedený na festivalu v Cannes, formální koncept pomáhal jeho filmy nejen na první pohled odlišovat, ale současně dával prostor hercům pro komplexní splynutí s postavami a scénou. Obzvláště Sómaiovy filmy věnující se tématu dospívání a kontrastu světů dětí a dospělých se vyznačují ohromnou citlivostí, emocionalitou i hloubkou.

Které Sómaiovy filmy uvidíme na Letní filmové škole?

Ještě před tím, než padlo rozhodnutí věnovat sekci Sómaiovi, byl jí v programu vymezen prostor na čtyři filmy. Sómaiova filmografie čítá třináct celovečerních projektů, což znamenalo obvyklé dilema, čemu dát přednost a co naopak oželet. Jistou roli také sehrálo, kdo vlastní práva na jednotlivé filmy, což vždy vynucuje určité dramaturgické kompromisy. Touto cestou nakonec vykrystalizovala kolekce filmů věnujících se tématům spojeným s dospíváním, které ostatně představují páteř Sómaiovy filmografie. Vedle již výše zmíněných tak na LFŠ uvedeme anarchisticky rozvernou dobrodružku se surreálními tóny Hrdinové hajzlíků (1983) a okouzlující existenciální mezigenerační melodrama Letní zahrada: Kamarádi (1994). Aby nevznikl mylný dojem, že Sómai netočil jiné typy filmů, doplní projekce také přednáška, která se vedle celkového kontextu dobového filmového průmyslu v Japonsku zaměří především na ty snímky z režisérovy filmografie, které diváci LFŠ nebudou moct zhlédnout na velkém plátně.